Kvalita vnitřního prostředí
V současné době je nejčastějším způsobem výměny vzduchu v budovách přirozené větrání, tedy přirozená infiltrace (netěsností okenních spár apod.) a větrání pomocí otevírání oken. Tímto způsobem však dochází ke značným ztrátám tepla, které musí být do obývané místnosti opět dodáno. Při nesprávném způsobu větrání, kdy je vzduch vyměňován trvale pootevřeným oknem (což je značně nehospodárné zejména v kombinaci s termostatickou hlavicí, která reaguje na chladný vzduch a otevírá ventil radiátoru naplno), dochází k plýtvání s nemalými finančními prostředky. Naopak, ve snaze šetřit, může být výměna vzduchu v místnosti zanedbávána, čímž vzniká nezdravé prostředí, které bývá příčinou bolesti hlavy, ospalosti nebo i vzniku plísní apod.
Pro dosažení finančních úspor jsou v poslední době uplatňována energeticky úsporná opatření v podobě zateplení budov či výměny oken. Nová okna však budovu hermeticky uzavřou a v užívaných místnostech narůstá koncentrace oxidu uhličitého. Optimálním řešením by bylo zajistit výměnu vzduchu řízeným větráním s rekuperací, tedy pomocí ventilátorů a zařízení pro zpětné získávání tepla z odváděného vzduchu. Toto energeticky efektivní zařízení je ale investičně poměrně nákladné a někdy je jeho využití ve starších budovách i obtížně proveditelné.
Za současné situace, kdy většina budov nemá řízené větrání, je velmi důležité, aby všichni uživatelé budov získali správné návyky větrání. Dosud uživatelé jednotlivých místností v budovách rozhodují o větrání podle subjektivních pocitů, jako je pocit tepla či chladu, vydýchaného vzduchu apod. Tyto pocity jsou velice individuální, takže při užívání místností více osobami je někdy řešení výměny vzduchu problematické.