Rozúčtování nákladů za rok 2002 bylo poprvé prováděno podle nové vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 372/2001. Tato vyhláška v § 4 odst. 4 obsahuje podmínku, že „rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů v zúčtovací jednotce hodnotu 40 % oproti průměru zúčtovací jednotky. Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede vlastník úpravu výpočtové metody uvedené v odstavci 3“. Přičemž odstavec 3 citované vyhlášky zní: „Spotřební složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele úměrně výši náměrů měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, které zohledňují i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou“.
Tato podmínka se dostala do vyhlášky právě z důvodu, aby nedocházelo k poškozování nájemníků na úkor bytu s extrémně malým počtem odpařených dílků. Takový byt byl vytápěn teplem od procházejících neizolovaných rozvodů (stoupaček) a prostupem tepla konstrukcí budovy přes mezibytové příčky i přes stropní konstrukce. Úhrada tohoto bytu podle staré vyhlášky neodpovídala skutečnému podílu na celkových nákladech s ohledem na skutečné množství využitého tepla. Ze stejného důvodu bylo změněno i přípustné rozpětí základní složky z původních 30 až 50 % na 40 až 50 %.
Opačný problém nastával u bytů s extrémně velkým odparem kapaliny v indikátorech. Na takový byt dříve připadaly neúměrně velké náklady za teplo na vytápění, které mohly překračovat i teoreticky fyzikálně možné odebrání tepla. Běžně se udává, že přetápění o 1 °C představuje zvýšení nákladů o cca 6%. Z toho vyplývá, že rozpětí nákladů za vytápění v jednotlivých bytech v domě by se mělo pohybovat od zhruba 16 °C do 28 °C. Vytápění na nižší teplotu než 16 °C je v rozporu i s povinností řádného užívání věci dle Občanského zákoníku (dochází k poškozování stavby plísněmi apod.) a vytápění na vyšší teplotu než 28 °C není technicky možné.
předchozí | další |