U indikátorů pracujících na principu odparu kapaliny se odpaří stejný počet dílků na otopném tělese o dvou i o dvaceti žebrech se stejnou teplotou po určitou dobu. Již z toho je patrné, že pro rozúčtování je nutné použít přepočtů a korekcí. Základní koeficienty (vyhodnocovací součinitele), které se v rozúčtování musí vždy použít jsou definovány normou ČSN EN 835. Jedná se především o koeficient výkonu otopného tělesa (bývá zohledněn při použití stupnice spotřeby) a koeficient přestupu tepla z otopného tělesa do indikátoru, který stanovuje pro jednotlivé typy těles výrobce indikátoru.
Okrajové místnosti (přízemní, nárožní a pod střechou) izolují ostatní byty a sami mají větší tepelnou ztrátu. Ta byla zohledněna již při zpracování projektové dokumentace navržením patřičně většího otopného tělesa (radiátoru s větším výkonem). Navýšení počtu odpařených dílků velkým koeficientem výkonu není opodstatněné, proto je toto zohledňováno korekčním koeficientem polohy místnosti.
Další koeficienty jsou používány pro výpočet tzv. započitatelné podlahové plochy, v jejímž poměru se rozděluje základní složka nákladů. Hodnota koeficientu závisí na počtu stěn místnosti sousedících s vytápěným prostorem a na účelu užití místnosti.
Rozúčtování nákladů na vytápění pomocí výpočtových metod a korekcí je poměrně složité a je to jeden z důvodů, proč je prováděno specializovanou odbornou firmou.
předchozí | další |